Den mexické kuchyně
Prý jsou všichni už v Mexiku. Těžko povědět, co tam hledají a zda to najdou, protože Mexiko protentokrát přišlo k nám.
Dne 12. prosince, v čase bezesporu již vánočním, jsme zažívali exotickou atmosféru žhavého Mexika a stejně jako život sám je plný kontrastů, i náš Mexický den nabídl širokou škálu prožitků.
Vedle našeho tradičního českého vánočního stromečku nám tak ve vestibulu vykvetly kaktusy, pyramidy a sombrera. Představa slunného, horkého Mexika byla místy, ale vždy opravdu jen na malou chvíli, oslabena tím, co k českému prosinci zkrátka patří, a tak exotika sváděla boj s projevy zimy takřka ladovského charakteru.
To, čím my sami jsme mohli přispět k vytvoření žádoucí atmosféry, bylo obléci se do barev mexické státní vlajky, a vyjádřit tak mimo jiné úctu našim vzácným hostům. Nakonec se tedy vše krásně prolnulo, vždyť které barvy sluší adventu lépe než právě zelená, červená, bílá…
Společný program pro druhý stupeň zahájila paní ředitelka slavnostním projevem a přivítáním výjimečných hostů, vyslance Spojených států mexických, pana Miguela Angela Vilchise, dále spolupořadatele, ředitele Asociace školních jídelen, PhDr. Karla Jahodu, PhDr., Mgr. Leonu Mužíkovou, Mgr. Athenu Alchazidu z Masarykovy univerzity a pana místostarostu Davida Řepu, jejichž přítomnost znásobila jedinečnost celého dne.
Následně se prostorami vestibulu rozezněly tóny La Cucarachy, v Mexiku velice oblíbené, původem tradiční španělské folklorní písně v pojetí netradičně českém, však o to s větším nadšením zpívané. Specifičnost naší verze skvěle podtrhli tři místní hráči na strunné nástroje, v nichž jen trénované oko mohlo spatřit podobnost čistě náhodnou s našimi milými kolegy (i ní).😊
Původně španělský, v mexické kultuře však natrvalo zakořeněný zvyk, rozbíjení piňaty, jsme uchopili po svém. Při bití, následném dobití i dobytí piňaty si na své přišly především děti slavící narozeniny v prosinci, které si tak alespoň částečně vykompenzovaly křivdu, že na dárky vánoční i narozeninové musí vždy čekat celý rok.
Společnou část jsme ukončili zpěvem již vzpomínané písně Michala Tučného, avšak jak již bylo naznačeno, bylo nám dobře a nebylo kam spěchat.
Vstříc podrobnému poznávání Mexika jsme vstoupili monumentální branou. Dílnami, jejichž pojítkem bylo „Mexiko pokaždé trochu jinak“, nás provedly studentky Filozofické fakulty MU pod vedením doktorky Mužíkové a magistry Alchazidu. Žáci si vyzkoušeli různé aktivity, od vědomostních kvízů zaměřených na všeobecné znalosti přes dílničky související se zhlédnutím tematického filmu Coco, až po drobné rukodělné činnosti odrážející mexickou kulturu či pohybové aktivity zrcadlící temperament a živelnost této země.
Organizaci a plynulý přesun skupin žáků na jednotlivá stanoviště zaštiťovali žáci devátých ročníků. My, vyučující, jsme se tak rádi zhostili role doprovodných dohlížitelů a bylo velice příjemné být zase těmi, kteří také přijímají nové a dosud nepoznané.
Krátce po poledni program vyvrcholil a díky ochotným paním kuchařkám jsme nejen nahlédli pod pokličku mexické kuchyně v podobě „několikachodového“ menu.
Věřím, že nám všem se malá exkurze do této země vzdálené líbila.